VLADIMÍR MERTA Vykopávky z Korintu

   Vydavatelství Galén vydalo v lednu Vladimíru Mertovi soubor tří kompaktů s názvem „Vykopávky z Korintu“, jež obsahuje celkem třicet osm méně známých a pozapomenutých písní ze 70. a 80. let minulého století, „vykopaných“ z archivu. V něm se našly dvě kazety s jednačtyřiceti nahrávkami natočenými někdy na začátku 90. let v Mertově domácím studiu. Písně „Blues z ráje“ a „Lady Vamp“ se na kazetě objevily ve dvou verzích, vybrány byly ty zvukově kvalitnější. Písně ještě nebyly nikdy vydány a na trojalbu je možno si Mertu vychutnat jen v doprovodu akustické kytary. Písničkář typu Merty se nejlépe degustuje po doušcích, jako kvalitní víno, neboť jeho písně mají jakýsi dvojí rozměr a nejsou vždy sdělné, jak jsme na to zvyklí u jiných písničkářů. Mertovy písňové texty jsou mnohdy nabity volnými verši s vršením volných asociací a tudíž se na poslech jeho „poezie s kytarou“ jeden musí často soustředit. V textech a velmi vyspělé hře na kytaru Merta své písničkářské kolegy často převyšuje o hlavu a právě jeho lyricky objevné výrazivo je to, co dělá Mertu Mertou.

   Úvody mnoha písní se skví vynalézavými party a svými pověstnými vyhrávkami nenechává Merta nikoho na pochybách, že na kytaru umí. Stále hledá a zdokonaluje se. Ve volném čase stihne cvičit stupnice na loutně či saxofonu. Muž mnoha profesí, hudebník, co vystudoval architekturu a filmovou režii, skladatel, textař, dokumentarista, pedagog filmové hudby, spisovatel, publicista, scénárista.

   To, že vidí „filmově“ se promítá i do jeho písniček. On sám říká, že „fušuje všem do všeho“ a označil se za „písničkáře na pomezí umění“.

   Přiložený booklet obsahuje všechny texty a také krátké popisky ke každé písni. Mertovy písně nejsou jen tak nějakým obyčejným folkem. Např. píseň „Kukluxklan a kostel“ je vemlouvavá a lehce zapamatovatelná country melodie, jež ho prý napadla někde při víně. Jinde zase taková „Proč???“ má napětí a blues-rockový groove a obsahuje perly typu „…propadám holým zadkem do kopřiv vykřičených domů manželství…“. Energií nabitá a s dusavým doprovodem kytary je „Kopie klíčů“. V písni „Za vším hledejte ženu“, svižné a svěží jak jarní vánek, zní kytara jak o překot, zatímco „Drobné lži“, pojednávající o vztazích, co začnou časem vyvětrávat, zazní moudra, jako „…dáváš mi posté poslední šanci“ či „drobné, milosrdné lži/tvoje či moje/jedno čí/vcházejí potichu nezvány do dveří“.

Sám Merta přiznal, že nebyl žádným protestním zpěvákem, avšak složil píseň „Pták Noh“ o dění mezi folkaři, o dusivé atmosféře doby a udávání. Z některých pasáží textu mrazí i v dnešní době: „Evropou obchází strašidlo/začíná století démonů/…a bude hůř!/A nejhůř pro děti…“

Naprostým unikátem je dle mého názoru desetiminutovka „Pomalé jedy“, s vynalézavou kytarou na úvod i na závěr, s ruchy a celkově magickou náladou.

Je slyšet také „české reggae“ v písni „Penězokazec“ a třeba též parodie na popík v písni „Patnáctiletý kapitán“. Občas Merta otextoval melodie také pro jiné umělce. Martinu Kratochvílovi („Černá Maud“ a „Blues z ráje“, z níž čiší neklid a rockerský nadhled), Václavu Veselému, (píseň „MDM“ pro skupinu Dobrohošť) či pro skupinu České srdce („Led v koktejlu/Z očí do očí“).

Bard s kytarou, Vladimír Merta, bývá často nazýván českým Dylanem. Objevování nového, lyrické texty s jinotaji, muzikantský zpěv a obligátní kytara coby doprovod, jsou jen některé společné rysy obou umělců.

Producent trojalba „Vykopávky z Korintu“, Lubomír Houdek, Mertův archivář a sběratel nahrávek i nakladatelství Galén soustavně mapují Mertovu tvorbu a rozhodně zaslouží pochvalu za svoji práci. Věřím, že podobné „vykopávky“ z archívů nebudou zajímavé jen pro fandy a sběratele. Merta a jeho tvorba si to rozhodně zaslouží.

 
****1/2

MILAN POLÁČEK